pátek 24. srpna 2012

It's all about prejudice. But His love made me FREE.

Ti, kdo mě znají z mého předešlého blogu jsou již zvyklí, že jednou za čas prostě píšu o svém Nebeském Tatínkovi. Je to tak. Jednou za čas se z toho prostě musím vypsat. Tohle je blog o mém životě a On je jeho největší součástí, takže je pro mě přirozené o něm psát.
(Pro ty, které to nezajímá jsem napsala recenzi laku na nehty.)
Dneska bych tady chtěla psát o tom, jak mě zraňuje, když vidím, lidi kolem sebe, že si o něm myslí věci, které nejsou pravda. Celkově bych tak řekla, že se lidi dělí na dvě či tři skupiny. Jedna si o něm myslí věci, které nejsou pravda a odsuzuje ho a ta druhá si myslí, že ho "zná" a třeba ho ani neodsuzuje, ale nechce o něm slyšet, což je škoda. Protože z vlastní zkušenosti vím, že většina těch lidí má prostě jenom blbé předsudky a představy o tom kdo je a nebo to tom, jaké je s ním žít. Strašně moc lidí si myslí, že život s ním vám 'zastřihne křídla', že vám ubere svobody, že ztratíte své přátele a podobně. Je to škoda, protože to není pravda. Abych pravdu řekla jedině, když vím vědomě, že jsem s Ním, tak se cítím nejvíce svobodná. A získala jsem přátele, kteří jsou pro mě daleko cenější, než ti ostatní.
A když už si lidi nemyslí tohle všechno, tak si naopak myslí, že život s Ním je hračka a všechno bude jednoduché a jasné. To taky není pravda. Prožívám úplně stejné nesnáze a problémy jako kdokoli jiný! Některé věci v životě prostě nejsou jednoduché, to je jasné, takové to prostě je. Rozdíl je akorát v tom, že s Ním najdu východisko každé situace, s Ním se cítím v bezpečí i uprostřed zla, s Ním jsem chráněná, On mi odpovídá na modlitby a On mě vždycky slyší. On je vždycky se mnou. Proto je to v konečném důsledku jednodušší.
Nikdy, nikdy, NIKDY bych nevyměnila život s ním. Je to dřina, která stojí za to. Je to něco, co mi nikdy nikdo nemůže vzít.
Když vidím všechny ty nešťastné lidi na světě, kteří ho neznají, je mi z toho smutno. Když vidím ty lidi, jak se navzájem nenávidí, pomlouvají se, bojují, intrikují, mstí se, je mi prostě smutno. Kolikrát se mi stalo, že jsem byla ve skupině lidí, kde se všichni navzájem pomlouvali a nesnášeli a ptali se mě, jak je možné, že taková nikdy nejsem. On je má odpověď.
Tak a máte to.
A kdo to dočetl až sem, posílám mu imaginární pusu.
Dále dávám dvě písničky, které mě neuvěřitelně oslovily v minulém týdnu. :)

Toby Mac - Made to Love
I am free - Newboys
 

2 komentáře:

  1. Veľmi pekne napísané... Zatiaľ si jediná Češka, ktorú som stretla na blogoch a tiež verí v Boha :)
    S Bohom je to ľahšie, dá sa naňho spoľahnúť... Aj na mňa občas prde táto téma. Na blogu mám o viere dva články, zatiaľ. Ak by si si ich náhodou chcela prečítať, môžem ti dať aj odkazy... :)
    Prajem pekný deň :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za imaginární pusu :) Hrozně se mi líbí, že věříš. A ještě lepší mi přijde, že se za to nestydíš (není se za co stydět, ale hodně lidí to tak bere-já ne ;)) Já sice nevěřím, ale obdivuju tě :)

    OdpovědětVymazat

Jsem vám vděčná za každý komentář! :)